Dívka z obrazu

Karel Gott

C#mKolikrát jsem stál tam, před tím F#7krámkem,
kde mě Ahřál i C#mmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým F#7zámkem,
jenom Ajá a C#mčas.
AKolikrát, když slunce vlídná Hzář zlátla,
G#mze starého rámu dívčí C#mtvář mě zmátla,
F#mdívčí tvář, jak růže ukryH7tá
v šál okroEvýA-ýE7-ý.
AČekal jsem, že dá mi znameHní, zbytečně,
G#mdívala se na mé trápeC#mní netečně,
F#mpřesto jsem ten obraz toužil
H7mít v podkroEvíA-íE-í. G#7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
H7jistě promiEno-o-oA-o-oE-ou. E7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: